Sportovní fyzioterapie

Sportovní fyzioterapie je dynamicky se vyvíjející nelékařský obor, který je primárně určený pro vrcholové sportovce. Sportovní fyzioterapii můžou samozřejmě využít i sportovci na výkonnostní úrovni. Jedná se o léčebný a diagnostický obor zabývající se pohybovým aparátem. Sportovní fyzioterapie se zaměřuje na akutní poúrazové stavy a chronické problémy pohybového aparátu způsobené úrazem nebo jednostranným zatěžováním. Vlivem jednostranného zatěžování vznikají svalové dysbalance, které mají celkově negativní dopad na pohybový aparát. Samotná úroveň pohybového aparátu se odvíjí od životosprávy, pohybových aktivit, pohybového vývoje a prodělaných nemocí.

Sportovní fyzioterapie je hlavní léčebnou metodou u většiny obtíží pohybového systému a své nezastupitelné místo má rovněž v prevenci u sportovců na všech úrovních. Přínos sportovní fyzioterapie lze spatřovat v léčbě potíží pohybového aparátu a v preventivní péči o funkční stav pohybového aparátu sportovce. Při návštěvě ordinace sportovního fyzioterapeuta je nejprve proveden kineziologický rozbor s ohledem k danému sportu. Na základě výsledků kineziologického rozboru jsou stanoveny cíle a metody sportovní fyzioterapie. Sportovní fyzioterapie je vhodná pro všechny aktivní sportovce, kteří chtějí i nadále provozovat sport bez omezení a bolesti.

Nejčastější zranění a chronické problémy sportovců

Mezi nejčastější zranění a chronické problémy pohybového aparátu u sportovců patří zejména:

syndrom iliotibiálního traktu
poškození měkkých tkání kolenního kloubu
skokanské koleno
poruchy femoropatelárního skloubení (běžecké koleno)
tenisový a oštěpařský loket
impingement syndrom
luxace ramenního kloubu
lumbalgie (bolesti bederního úseku páteře)
zlomeniny žeber
bolesti Achillovy šlachy
distorze hlezenního kloubu (výron kotníku)
svalová poranění

Syndrom iliotibiálního traktu

Syndrom iliotibiálního traktu bývá nejčastěji přetěžován u cyklistů, běžců, fotbalistů. Příčinou vzniku bývá chůze či běh na nerovném terénu, dlouhodobá imobilizace dolní končetiny, varozní postavení kolenního kloubu a patní kosti, afekce kyčelního kloubu. Projevuje se hlubokou bolestí v kyčelním kloubu s projekcí po zevní straně stehna směrem ke kolennímu kloubu. Brání rychlé chůzi a znemožňuje leh na boku. Může imitovat trochanterickou burzitidu nebo kořenový syndrom L5.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) spočívá v aplikaci vysokovýkonného laseru, kineziotapingu, technice měkkých tkání na uvolnění fascií, ošetření spoušťových bodů (Trigger points – Trps), postizometrické relaxaci (PIR) přetížených svalových skupin, centraci dolní končetiny a stabilizaci trupového svalstva.

Poškození měkkých tkání kolenního kloubu

Většinou dochází k poškození postranních vazů, předního zkříženého vazu, menisků, šlach. Příčinou vzniku jsou torzní pohyby – lyžování, bruslení, fotbal. Charakteristickým znakem je přetrvávání bolestivosti na zevní nebo vnitřní straně kolenního kloubu, pocit nestability, reflexní atrofie m. quadriceps a otok. Při nedostatečném řešení problému hrozí vznik artrotických změn kloubu.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) se odvíjí dle nálezu. Může být konzervativní, která spočívá v redukci otoku (kineziotapingu – lymfatická korekce, lymfodrenáže), technice měkkých tkání, centraci dolní končetiny, sensomotorickém cvičení, cvičení na labilních plochách. Rehabilitační léčbě však při větším nálezu může předcházet operační zákrok. Následná rehabilitace je důležitá z hlediska obnovy funkce kolenního kloubu a jako prevence chronického přetěžování vedoucí k artroze nebo k vytvoření Bakerovy cysty.

Skokanské koleno (jumper´s knee)

Příčinou vzniku bývá chronické přetěžování extenzorů kolenního kloubu v místě jejich úponu na tuberositas tibiae (drsnatině holenní kosti) – fotbal, basketbal, skoky, cyklistika. Projevuje se bolestivostí v oblasti apexu (hrotu) pately. Bolest provokuje zejména bolest ze schodů, dřepy, výskoky. Přetížení a svalová dysbalance v oblasti m. quadriceps femoris se také může projevit podklesáváním kolenního kloubu během zatížení.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) spočívá v kineziotapingu, technice měkkých tkání, mobilizaci pately a kolenního kloubu, PIR přetížených svalových skupin, centraci dolních končetin, sensomotorickém cvičení, cvičení na labilních plochách.

Běžecké koleno (poruchy femoropatelárního skloubení – anterior knee pain syndrom)

Příčinou vzniku bývá svalová dysbalance v oblasti extenzorového aparátu kolenního kloubu, nadměrná pronace chodidla při běhu, dysplazie čéšky, zvětšení Q úhlu, hypermobilita čéšky, hypermobilita kolenního kloubu spojená s laxicitou vaziva, přetrénování, nevhodná obuv. Projevuje se bolestivostí na přední straně kolenního kloubu pod patelou, při chůzi ze schodů, z kopce, při běhu na tvrdém povrchu, bolesti při sezení, kleku, dřepu, při řízení automobilu.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) spočívá v redukci otoku (lymfodrenáž, kineziogaping, kryoterapie), techniky měkkých tkání, mobilizace pately a kolenního kloubu, trakce kolenního kloubu, mobilizace hlavičky fibuly, PIR m. quadriceps femoris, centrace dolních končetin, sensomotorickém cvičení, cvičení na labilních plochách.

Tenisový (radiální epikondylitida) a oštěpařský, golfový loket (ulnární epikondylitida)

Tenisový loket je přetížení extenzorů zápěstí, prstů a m. supinator. Vzniká z křečovitého úchopu nejen u sportovců, ale i u lidí pracujících na PC, následek práce na zahradě, šroubování, u chronických forem jako důsledek svalové dysbalance v oblasti horní končetiny a přechodu krční a hrudní páteře (C/Th přechod). Projevuje se bolestivostí při zvedání a nošení břemen, při stisku. Zpočátku dominuje bolest při pohybu, která postupně přechází v bolest klidovou. Dochází k úbytku svalové síly, útlumu jemné motoriky, k přenesené bolesti do ramenního kloubu a C/Th přechodu. Golfový, oštěpařský loket je přetížení flexorů zápěstí a prstů a m. pronator teres. Projevuje se bolestivou flexí zápěstí proti odporu a pronací proti odporu.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) u akutní formy spočívá v klidovém režimu, kryoterapii, lymfodrenáži, kineziotapingu. U chronického stadia se zaměřujeme na ošetření Trps, techniku měkkých tkání, PIR, centraci horní končetiny, mobilizaci C/Th přechodu, mobilizaci žeber, lopatky, ramenního kloubu a loketního kloubu, školu zad.

Impingement syndrom

Jedná se o bolestivý útlak měkkých struktur (coracoacromiálního vazu, šlachy m. supraspinatus a subakromiální burzy) vznikající nárazem hlavice ramenního kloubu na akromion (nadpažkový výběžek na lopatce) během abdukce (upažení) . Příčinou vzniku bývají strukturální nebo funkční změny v oblasti ramenního kloubu vyplývající ze svalové dysbalance v oblasti hrudní a krční páteře a v oblasti ramenního pletence. Projevuje se bolestí při zátěži i v klidu, nočními bolestmi, pacient nemůže spát na postižené straně.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) spočívá v aplikaci vysokovýkonného laseru, kineziotapingu, ošetření Trps, PIR, mobilizaci ramenního kloubu/lopatky/krční a hrudní páteře/žeber, trakci ramenního kloubu, aktivaci hlubokého stabilizačního systému páteře, dechové gymnastice, centraci horní končetiny.

Luxace ramenního kloubu

Dochází ke ztrátě kontaktu kloubních ploch hlavice a jamky, k poškození kloubního pouzdra, glenohumerálního vazu a labra. Při pádu na horní končetinu, která je v rozpažení a zevní rotaci v ramenním kloubu, dojde k násilnému zapažení a vzniká přední luxace. Při pádu na horní končetinu, která je v předpažení a vnitřní rotaci v ramenním kloubu, dochází k zadní luxaci. Luxace se projevuje se výraznou bolestivostí, omezenou pasivní i aktivní hybností, hlavice je hmatná mimo kloubní jamku, končetina je držena v antalgickém postavení.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) spočívá v repozici a fixaci ramenního pletence. Během fixace se aktivně cvičí prsty a zápěstí, izometricky se zapojují flexory a extenzory loketního kloubu, podporují se izometrické kontrakce deltového svalu. Z důvodu zachování dynamiky hrudníku se doporučuje dechová gymnastika. Důležitá je následná rehabilitace po sejmutí fixace, která spočívá v obnovení rozsahu pohybu v imobilizovaných kloubech, v PIR hypertonických svalových skupin, ošetření Trps, centraci horní končetiny, aplikaci metody proprioceptivní neuromuskulární facilitace (PNF), kineziotapingu, aplikaci vysokovýkonného laseru. Pokud se rehabilitace zanedbá, může vzniknout habituální luxace (recidiva).

Lumbalgie

Vznikají většinou jako důsledek přetížení, degenerativních změn, svalových dysbalancí, úrazem, nádorem. Projevují se jako prostá bolest v dolní části zad nebo s projekcí do dolní(ch) končetin(y). Potom se hovoří o radikulárním dráždění. Lumbalgie většinou provází antalgické skoliotické držení páteře, omezení rozsahu pohybu, neschopnost se narovnat, při radikulárním dráždění dochází k výpadku svalové síly, k oslabení šlachookostnicových reflexů, neschopnost postavit se na patu/špičku (záleží na typu postižení). Pokud dochází k výpadkům svěračů, jedná se o syndrom kaudy, kdy je nutný bezprostřední operační výkon. Jinak hrozí trvalé následky z útlaku nervových struktur.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) spočívá v časné rehabilitaci, aby se zabránilo dalším atakám. Jako metoda první volby je vhodná McKenzie metoda, kdy na základě vyšetření je určen tzv. směr preference. V preferovaném směru je vedena terapie- často jeden jediný cvik jedním směrem. Dochází (mnohdy okamžitě) k redukci bolesti, zvýšení rozsahu pohybu a postupné obnově funkce páteře. Poučením klienta o vhodných a nevhodných pohybech během léčby zabraňujeme další traumatizaci měkkých tkání. Po odstranění obtíží je vhodná posturální stabilizace ve vývojových řadách, kineziotaping, senzomotorické cvičení, cvičení na labilních plochách, škola zad.

Zlomeniny žeber

Souvisí se zhmožděním hrudníku při působení přímého násilí (pády, sportovní úrazy, údery předmětem, dopravní nehody. Projevuje se bolestí při dýchání, kýchnutí, kašli, hematomem v mezižeberní krajině. Někdy může zlomeniny žeber provázet poranění plic – plicní pneumothorax, hemothorax (přítomnost krve v pleurální dutině). Léčba zlomenin je většinou konzervativní – kineziotaping v akutní fázi je zaměřen na redukci otoku (lymfatická korekce) a v postakutní fázi se zaměřujeme na redukci hybnosti v segmentu a na snížení bolesti hrudníku (mechanická korekce). Místo kineziotapingu se mohou použít bandáže hrudníku, které redukují bolest. Konzervativní léčba dále zahrnuje spaní v polosedě z důvodu usnadnění dýchání, medikaci analgetiky, aplikaci obstřiku mezižeberních nervů. Operativní řešení se volí pouze u nestabilních zlomenin.

Bolest Achillovy šlachy

Je spojená s přetěžováním m. triceps surae (trojhlavý lýtkový sval) zejména u sportovců a tanečníků. Souvisí se zátěží na tvrdém povrchu a změnou obuvi, kdy zadní strana boty tlačí na úpon šlachy. Projevuje se bolestí AŠ (Achillovy šlachy) při a po zátěži, startovací bolestí, palpačně nacházíme bolestivé zduření. Při chronickém přetěžování AŠ může vzniknout plantární fascitida spojená se vznikem patní ostruhy, bursitida, Haglundova pata, degenerativní zajizvení AŠ. Chronické přetěžování vede ke změně funkce chodidla a dynamiky chůze, což má za následek další zřetězení bolestí do oblasti krční, hrudní a bederní páteře.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) spočívá v aplikaci vysokovýkonného laseru, kineziotapingu, technice měkkých tkání, ošetření Trps, PIR hypertonických svalů, mobilizaci drobných kloubů nohy, stabilizaci trupu, sensomotorickém cvičení, centraci dolní končetiny, lymfodrenáži. Důležitý je výběr vhodné obuvi, popřípadě korekce plochonoží ortopedickou vložkou zhotovenou podle otisku nohy.

Důležité!!! – vložka do boty vytváří pasivní podporu, je nutné vždy kombinovat s aktivním cvičením.

Distorze hlezenního kloubu (výron kotníku)

Vzniká při podvrtnutí hlezna inverzním (špatným došlapem na zevní stranu chodidla) nebo méně častým everzním (na vnitřní stranu chodidla) mechanismem. Podle síly působícího násilí vzniká pouze zhmoždění měkkých tkání nebo kompletní ruptura vazů a kloubního pouzdra. Projevuje se bolestí, otokem, hematomem, omezenou hybností, neschopností se postavit na poraněnou končetinu.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) spočívá u zhmožděných měkkých tkání v konzervativní léčbě. Jde o aplikaci dlahy, ortézy na dobu 3-6 týdnů. V akutní fázi lze aplikovat kineziotaping k redukci otoku a v postakutní fázi aplikovat funkční a mechanickou korekci ke zlepšení dynamiky pohybu a k stimulaci proprioreceptorů. Vhodná je aplikace kryoterapie. Po odeznění bolesti a otoku se zahajuje rehabilitační léčba, která spočívá v obnovení rozsahu pohybu, PIR hypertonických svalů, technice měkkých tkání, mobilizaci drobných kloubů nohy a hlezenního kloubu, sensomotorickém cvičení, centraci dolní končetiny, lymfodrenáži.

Při kompletní ruptuře vazů a kloubního pouzdra se volí operační řešení, nebo fixace dlahou/ortézou na 3-4 týdny. Po sejmutí fixace se provádí rehabilitace (stejná jako u konzervativní léčby).

Důležité!!! Distorze hlezna se nesmí podcenit. Vždy je nutná následná rehabilitace, která omezení vznik recidiv související s nestabilitou hlezenního kloubu!!!

Svalová poranění

Vznikají při svalové kontuzi (zhmoždění), poranění, při nevhodně vedeném tréninku, nekontrolovatelném pohybu nebo při nerovnoměrné zátěži při svalové nerovnováze.

Terapie

Terapie (sportovní fyzioterapie) při neporušení integrity svalu (namožení, natažení, svalová křeč) spočívá v klidovém režimu, kryoterapii, masáži, ošetření Trps, metodě PIR, v pasivním protažení svalu, kineziotapingu, v aplikaci vysokovýkonného laseru.

Při porušení integrity svalu vzniká částečná nebo úplná svalová ruptura. Je provázena tvorbou hematomu. Hematom může být skrytý (při neporušeném svalovém obalu – fascie) nebo viditelný (svalová fascie je porušená). Důležitá je správně vedená terapie, která zamezí předčasnému zatížení svalu, což by mohlo vést k špatnému hojení, následnému zvápenatění svalu a tím k nekvalitnímu zapojování svalu do pohybových programů. Při ruptuře svalu se v akutní fázi volí kineziotaping, ledování, klidový režim 2-5 dní, aplikace elastického obinadla, vysokovýkonný laser, aplikace mastí/gelů. V postakutní fázi lze aplikovat ultrazvuk, vysokovýkonný laser, vhodná je lymfodrenáž ruční i přístrojová. Od 2. týdne po poranění se zahajuje pohybová léčba. Je zaměřená na strečink postiženého svalu, na uvolnění svalových fascií, ošetření HAZ (hyperalgických zón), mobilizaci kloubů, mobilizaci páteře, centraci kloubů, sensomotorickém cvičení. Plná zátěž se povoluje po 3-5 týdnech po poranění.

Použitá literatura: 1. Kolář P. et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén 2009 2. Kobrová J., Válka R. Terapeutické využití kinesio tapu. 1. vyd. Praha: Grada 2012 3. Doležalová R., Pětivlas T. Kinesiotaping pro sportovce. 1. vyd. Praha: Grada 2011 4. Hromádková J. a kol. Fyzioterapie. 1. vyd. Jinočany: H/H 1999