McKENZIE METODA

Každá terapie se vybírá podle klasifikace problému jedince. Terapie nebo autoterapie se indikuje po určení diagnózy, na základě získaných subjektivních příznaků a objektivního vyšetření. V MDT rozlišujeme tři typy syndromů, které jsou odlišným hodnocením problému než anatomické určení diagnózy. Jedná se o:

• posturální syndrom – jde o špatné držení těla v určité poloze. Vzniklý tlak na normální tkáň je abnormální a způsobuje lokální bolesti v oblasti páteře. Při vyšetření opakovanými pohyby nevyprovokujeme žádnou bolest, protože celý mechanický problém se odvíjí od statického přetížení. Metodou léčby je edukace pacienta o správném držení těla a změna pohybových návyků pacienta.
• dysfunkční syndrom – je charakterizován naopak normálním tlakem na abnormální tkáň (jizvení po operaci aj.). Směr dysfunkce se určí při vyšetření. Pokud se příznaky provokují při provedení pohybu do ohnutí (flexe), jde o flekční dysfunkci apod. Po vyšetření a stanovení směru dysfunkce volíme terapii do omezeného směru. Lokalita symptomů je u dysfunkce lokálně – v oblasti páteře (až na výjimku – fixovaný nervový kořen). Léčba spočívá v protažení zkrácené tkáně, což trvá poměrně dlouhou dobu a efekt se tedy dostavuje pomalu. Z tohoto důvodu je nutné výrazně motivovat pacienta. Pozvolna se zvětší rozsah pohybu a odstraní bolest. K protažení (remodelaci) tkáně dochází nejdříve po třech týdnech. Terapie je doplněna posturální korekcí.
• poruchový syndrom (derangement) – k vysvětlení obsahu pojmu tohoto syndromu bývá používáno působení sil a tlaků na meziobratlovou ploténku, ale i na další struktury, jako např.- zadní vazy, duru (vak ve kterém je uložena mícha) a zvláště na nervový kořen, protože pokaždé nemusí být příčinnou bolestí vyklenutí až výhřez meziobratlové ploténky. Příznaky se u derangementu rychle mění, jak v intenzitě, tak místě bolesti, pomocí přesného pohybu či pozice. U některých pacientů bývá příčinou omezení až ztráty rozsahu pohybu akutní laterální (stranový) posun, akutní kyfóza nebo akutní lordóza.