Proprioceptivní neuromuskulární stabilizace (PNF)

Základy této metodiky vypracoval dr. Herman Kabat. Základním neurofyziologickým mechanizmem PNF je cílené ovlivňování motorických neuronů v míše prostřednictvím aferentních (dostředivých) impulzů ze svalových, šlachových a kloubních proprioceptorů (senzory vnímající polohu, pohyb). Motorické neurony jsou dále ovlivňovány eferentními (odstředivými) impulzy z vyšších motorických center, která reagují na informace ze sluchových, zrakových a dotykových senzorů (receptorů). Stimulace propriocepce dosahujeme pomocí speciálních hmatů, pasivních a aktivních pohybů, pohybů proti vhodně zvolenému odporu.

Metoda vychází ze zásady, že mozek „myslí“ v pohybech, a ne v jednotlivých svalech. Základním stavebním kamenem PNF jsou proto pohybové vzorce v diagonálních (úhlopříčných) směrech, které obsahují všechny komponenty pohybu (rotace, zapažení, připažení atd.) a tím se velice blíží pohybům běžných aktivit. Pro každou část těla jsou určeny dvě diagonály a každá je tvořena dvěma pohybovými vzorci, které si jsou navzájem opačné.

Základní mechanizmus PNF je využití spolupráce velkých svalových skupin (jednotlivý sval nikdy není sám zodpovědný za pohyb), tzv. iradiace (vyzařování), která se využívá k facilitaci (nabuzení) oslabených svalů. Cílem technik posilovacích je zlepšení svalové koordinace, snížení unavitelnosti svalu, zlepšení svalové síly a vytrvalosti, zlepšení vědomého ovládání pohybu. Relaxační techiky mají za cíl redukci zvýšeného svalového tonu, zvětšení rozsahu pohybu, zmírnění bolesti.

PNF se s úspěchem využívá po mozkových příhodách (a jiných poruchách centrálního motoneuronu) ke snížení spasticity, bolestivých omezeních pohyblivosti v kloubech způsobených zvýšeným svalovým napětím i při ortopedických a traumatologických diagnózách.