Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS)

Prostřednictvím této techniky dle prof. Koláře ovlivňujeme svaly v jejich funkci lokomoční (pohybové), ale i posturální (stabilizační, zpevňovací). Koncept respektuje začlenění svalů do jednotlivých biomechanických řetězců. Cvičení tedy neprobíhají tzv. analyticky, jako například na posilovacích strojích ve fitness, ale jednotlivé cvičební pozice a polohy vycházejí z vývojových stádií člověk (pohybové vzory dle dítěte do cca 1,5 roku věku) a respektují tak fyziologii pohybu, tedy jeho provedení ve všech rovinách. Při DNS vycházíme z důležitého poznatku, že neexistuje žádný pohyb, který by nevyžadoval aktivitu svalů, které stabilizují úpony svalů, které provádějí pohyb – např. svaly pohybující horní končetinou při posilování prsních svalů. Mezi stabilizační svaly řadíme zejména bránici, vybrané svaly zad a břicha. Stabilizační funkce je sice automatická, ale u většiny lidí velice omezeně ovládaná volním způsobem, nemluvě o svalech hluboko uložených, které jsou pro posturální funkci obzvláště důležité.

K vyšetření posturálních funkcí používáme cílené posturální testy. Cvičení zahajujeme ovlivněním trupové stabilizace (hlubokého stabilizačního systému páteře), která je základním předpokladem pro cílenou funkci končetin. Svaly cvičíme ve vývojových posturálně lokomočních řadách. Posturální (zpevňovací) síla musí vždy odpovídat síle svalů, které pohyb provádějí (fázické hybnosti), tzn. síla, která pohyb provádí, nesmí být větší, než síla stabilizujících svalů, jinak pohyb vychází z náhradního řešení. Volba cvičení vychází z cíle, kterého chceme dosáhnout.