Manuální lymfodrenáž (MLD)

Co je to vlastně lymfa a proč jí neustále všichni chtějí rozproudit a proč se jí poslední dobou věnuje tolik pozornosti? Ano, samozřejmě musíme vše brát lehce s rezervou, protože někdy se až zbytečně mytizuje z důvodů komerčního využití (až zneužití). Žádnému systému lidského těla, jako tomu lymfatickému, snad nebylo přisouzeno tolik „zázraků“. Salony a studia lákají na odstranění celulitidy, migrény, akné, zabránění tvorby vrásek, samozřejmě detoxikaci a regeneraci celého organismu a dokonce vám pomocí manuální lymfodrenáže pomohou i otěhotnět! Zde jsou tedy některá fakta:

Lymfa (míza) je bezbarvá, lehce zažloutlá tekutina, která vzniká přestupem tkáňového moku z mezibuněčného prostoru stěnou mízní cévy (kapiláry) do jejího nitra. Tkáňový mok je směs tekutiny s metabolity produkovaná buňkami tkáně a tekutiny vznikající filtrací plazmy stěnou krevních kapilár. Do lymfy se dále vstřebávají bílkoviny, cholesterol, tuky ve formě mastných kyselin, vitamíny rozpustné v tucích, steroidní hormony, železo, měď, kalcium…

Oproti oběhovému systému, který pohání srdce, nemá lymfatický systém žádnou pumpu. V pohybu lymfy se uplatňují tzv. lymfokinetické faktory, jako jsou například změny nitrobřišního tlaku, dýchací pohyby hrudníku, činnost kosterního svalstva, pohyby (peristaltika) střev a další. Proto je velice důležitý pravidelný pohyb, zejména dolních končetin, při kterém „svalová pumpa“ žene lymfu správným směrem „proti gravitaci“. Směr toku lymfy je tzv. centripetální, čili vedoucí z periferie do centra. Postup manuální lymfodrenáže je opačný, tedy od centra k periferii, abychom nejdříve „vyčistili“ lymfatické cesty v místech, kam budeme lymfu směřovat. Všechny hmaty manuální lymfodrenáže by však svým provedením měli respektovat směr toku lymfy do svých spádových uzlin. Abychom lymfatickému toku nebránili, je také důležité nevytvářet „zaškrcení“ tkání a cév například nevhodným spodním prádlem, těsným lemem ponožek a podkolenek, kalhotami, hodinkami, prsteny atp.

Do lymfatického systému řadíme mízní (lymfatické) cévy, lymfu jako takovou a lymfatické orgány. Lymfatické orgány jako je brzlík (thymus) a kostní dřeň se řadí mezi orgány primární. Do těchto primárních lymfatických orgánů vstupují lymfoidní kmenové buňky, prodělávají zde svou „výchovu“ a „vyškolení“ v buňky imunokompetentní. Ostatní lymfatické orgány označujeme jako sekundární- lymfatické uzliny, slezina, lymfatická tkáň v orgánech a mandle (tonsilly).

Lymfatické uzliny jsou vlastně opouzdřeným nakupením lymfoidních buněk (T a B- lymfocytů). Nachází se buď jednotlivě nebo ve skupinách a jsou uloženy v průběhu lymfatických cév, v blízkosti velkých tepen krevních, na typických místech organizmu. Hmatat je můžeme tam, kde jsou uloženy těsně pod povrchem kůže, například v oblasti třísla, podpaží a krku. Mají ledvinovitý tvar a velikost od 1mm až 3,5cm. Do uzliny z jedné strany vstupují přívodné lymfatické cévy a z druhé strany vystupuje zpravidla jedna, odvodná lymfatická céva. Místo výstupu lymfatické cévy je zároveň i místem vstupu krevní tepny a žíly. Uzlina je místem filtrace, takže je zde lymfa, než se dostane dál do lymfatického a potažmo do krevního oběhu, čištěna od prachu, choroboplodných zárodků, nádorových buněk aj. Tuto filtraci zajišťují jednotlivé druhy bílých krvinek (T a B- lymfocyty, makrofágy…). Může se však stát, že se v uzlině nádorové buňky za nějaký čas pomnoží a prostoupí dál do uzlin a lymfatických cév… Uzlina má ještě funkci imunobiologickou, kdy jsou buď cizorodé látky napadány lymfocyty přímo nebo dochází k tvorbě protilátek. Určitá skupina uzlin přijímá lymfu svými přívodními cévami vždy z určitého okrsku těla. Takovýmto uzlinám se říká regionální uzliny.

Posloupnost odvodu tkáňového moku je tedy následující: Tkáňový mok se z tkáňových prostorů vstřebává do lymfatických kapilár dále do větších lymfatických cév a ústí do lymfatických uzlin. V lymfatických uzlinách se lymfa filtruje před tím, než se dostane dále, do krevního oběhu. Z lymfatických uzlin míza dále pokračuje hlavními mízními kmeny a negativním tlakem je transportována do krve v místech, kde se oba hlavní kmeny otvírají do žilního systému, tzv. žilní úhel (soutok žíly podklíčkové a vnitřní hrdelní žíly). Lymfatický systém je tedy systémem uzavřeným.